Zemře-li někdo blízký – to samo o sobě ne ní ani dobré ani zlé. Prostě se to stalo nutně. Jako dobré nebo zlé to považujeme my svým postojem k tomu. Ale jaký smysl má, trápit se nad něčím, co se stalo nutně? To nemůžeme změnit. Považujeme-li to za zlo, tak se tím trápíme. Ale proč? Protože jsme nepochopili, že s tím nemůžeme nic udělat, že je to nutná, nezvratná událost. Je to tedy zbytečné, marné – něco, co zvyšuje utrpení, protože tomu nerozumíme. Jediné, na čem záleží, je život v souladu s logem (řádem). Jediné na čem záleží, je život v souladu s tím, co je nutné. Moudrý člověk chápe, že to tak musí být, žije s tím. Dokonce je lhostejné, jestli umřeme nebo ne, na tom nezáleží. Jestli to pochopím, dosáhnu stavu ataraxiá = vnitřní mír, vyrovnanost. Ataraxiá je důsledkem afoné (= lhostejnost k tomu, co je lhostejné).
kruh = absence naděje
etický závěr: všechny věci, které se dějí, dějí se nutně. Protože je to jakýsi tok a nic není nad ním, nemůžeme ani mluvit o nějakém objektivním dobru a zlu, ale pouze o nutnosti událostí. Dobro a zlo tady zůstávají pouze lidským prožitkem, pocitem, stavem našeho těla, který je vyvolán naším postojem k tomu, co se děje; dobro a zlo není ve věcech – věci samy o sobě nejsou dobré nebo zlé.
Zemře-li někdo blízký – to samo o sobě ne ní ani dobré ani zlé. Prostě se to stalo nutně. Jako dobré nebo zlé to považujeme my svým postojem k tomu. Ale jaký smysl má, trápit se nad něčím, co se stalo nutně? To nemůžeme změnit. Považujeme-li to za zlo, tak se tím trápíme. Ale proč? Protože jsme nepochopili, že s tím nemůžeme nic udělat, že je to nutná, nezvratná událost. Je to tedy zbytečné, marné – něco, co zvyšuje utrpení, protože tomu nerozumíme. Jediné, na čem záleží, je život v souladu s logem (řádem). Jediné na čem záleží, je život v souladu s tím, co je nutné. Moudrý člověk chápe, že to tak musí být, žije s tím. Dokonce je lhostejné, jestli umřeme nebo ne, na tom nezáleží. Jestli to pochopím, dosáhnu stavu ataraxiá = vnitřní mír, vyrovnanost. Ataraxiá je důsledkem afoné (= lhostejnost k tomu, co je lhostejné).
Zemře-li někdo blízký – to samo o sobě ne ní ani dobré ani zlé. Prostě se to stalo nutně. Jako dobré nebo zlé to považujeme my svým postojem k tomu. Ale jaký smysl má, trápit se nad něčím, co se stalo nutně? To nemůžeme změnit. Považujeme-li to za zlo, tak se tím trápíme. Ale proč? Protože jsme nepochopili, že s tím nemůžeme nic udělat, že je to nutná, nezvratná událost. Je to tedy zbytečné, marné – něco, co zvyšuje utrpení, protože tomu nerozumíme. Jediné, na čem záleží, je život v souladu s logem (řádem). Jediné na čem záleží, je život v souladu s tím, co je nutné. Moudrý člověk chápe, že to tak musí být, žije s tím. Dokonce je lhostejné, jestli umřeme nebo ne, na tom nezáleží. Jestli to pochopím, dosáhnu stavu ataraxiá = vnitřní mír, vyrovnanost. Ataraxiá je důsledkem afoné (= lhostejnost k tomu, co je lhostejné).
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat