Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Stoicismus – etická reakce na změny v antickém světě, problém svobody a společenské angažovanosti jako morálního ideálu, řád světa a řád individuálního života, idea všelidského.

Stoa = sloup, sloupořadí; ten stojí pevně, pořád stejně
Epikurejci a stoikové byli velcí nepřátelé. Stoikové vyráběli falešné dokumenty, dopisy, které potom přičítali Epikurovi za tím účelem, aby epikurejce obvinili z obžerství, sexuální návaznosti apod.

Každý z nás je trochu epikurejec, trochu stoik. Stoická filosofie – synonymum pro neotřesitelnost, neochvějnost. Děje se něco, kde lidé propadají panice nebo nadšení, ale stoický mudrc  zůstává stále ledově chladný a klidný.
Stoicismus a epikureismus jsou systematizované, od sebe oddělené jednotlivé stránky našeho postoje k životu. Epikuros vychází ze světa subjektivních tužeb, přání a nebere ohled na objektivní možnosti uskutečnění. Epikureismus je svět subjektivních tužeb, nikoli objektivních možností jejich uskutečnění.
Stoikové nabízejí pesimistický obraz, jak se postavit proti světu. Člověk, který se snaží vzepřít se nezvratnému chodu dějin – je na tom asi jako pes, který je uvázán za vozem a ten vůz jede po cestě (vůz = světový řád). Pes má dvě možnosti:
pokusí se vzepřít, ale pak je stržen na zem a zraněn. Výsledek je ten, že si vytvoří utrpení, ale chod vozu nemůže ovlivnit. Moudrý pes běží stejně rychle jako ten vůz. Hlupák je vlečen.

Pocity, které odpovídají realitě – jsou zde síly, které neovládáme, ale které ovládají nás. A to zejména po pádu antické, demokratické polis je svět, ve kterém je lidem dáno žít. Epocha helénismu, období římského impéria → svět ve kterém je člověk ovládán, ale není součástí moci, která ho ovládá. Lidé tu moc netvoří, ta je nad nimi. Protože je nad námi a není to naše moc, nezbývá nám nic jiného, než tu moc pochopit a zjistit, kam ten vůz jede a jet s ním. Jediný  možný způsob života, při kterém budeme zmenšovat, minimalizovat míru zbytečného utrpení (zbytečné utrpení = pes, který je vláčen).
První úkol, který filosof musí splnit, jakmile pochopil, že tady je nějaká síla, která ten svět řídí, je poznat ten zákon světa, logos. V tom jsou stoikové inspirováni hérakleitovskou filosofií a novoplatónskou filosofií.
Své učení rozdělovali do 3 disciplín:

fyzika – ve smyslu poznání toho, co je nutné. Tím se zabýváme kvůli sobě, kvůli člověku; z toho poznání objektivního řádu světa chceme vyvodit pro sebe nějaká pravidla toho, jak v tomto světě žít; abychom to poznali správně, musíme to pochopit – tím se zabývá logika

logika – věda o správném myšlení
etika – odpoví na otázku, jak žít v tomto světě.

Základní zkušenost je zkušenost člověka, který je ovládán, je něčím veden – nějakým řádem. Důležitá je představa času a dějin. To co se tu děje je svět smyslový. Lidé se rodí a umírají. Je zde ale logos, který se nemění. Potom syntéza těchto dvou protikladných tvrzení (o stálosti a změně) může mít jedinou logickou podobu – podobu stálého opakování. Změny jsou opakováním toho, co tu už bylo. Pro Řeky je to „kruh magický“ → vše se znovu opakuje. Jediné o co jde je přizpůsobit se tomuto kruhu, koloběhu stálého opakování.
Změny, které tu jsou, jsou jen momentální stavy, které tu už byly, jsou tu zase a po dalším kruhu tu budou znova.

Žádné komentáře:

Okomentovat