Puritáni - jsou přesvědčeni, že je nutné žít podle výkladu Bible. Náboženství nespojuje lidské skupiny, ale spíše je rozbíjí. Zanáší do obce válku. Náboženství již tedy neintegruje, nespojuje. Politická příslušnost byla spojena s náboženstvím. Roste kapitalismus. Jeho dílo bylo v Anglii zavrhnuto, bylo spáleno veřejně katem v Oxfordu.
Vytvořil teorii přirozeného stavu. Co je nám vnitřně vlastní není žít ve státu, ale život nezávislých lidí. Jedinec jako individuum. Jsem jen já sám. Má význam dobro, zlo, nezabiješ? Dobré je, když se mi daří dosahovat svého prospěchu a zlo opak. Tyto pojmy nemohou mít tedy žádný morální význam. Každý člověk bude tedy usilovat o maximalizaci svého osobního prospěchu. Co vlastně je pro mě nezbytné, abych přežil? Obydlí, základní potřeby (jídlo, pití, teplo). Jedna možnost: pokácím les, postavím srub a budu tam pěstovat obilí. To je velmi namáhavá a zdlouhavá cesta. 2. možnost: jeden seje a sází. Druhý nic nedělá, počká až druhému vzejde úroda a tu mu ukradne. Z hlediska maximalizace osobního prospěchu nedělám nic neracionálního.
Dále moje síly dávají omezenou možnost množství toho, co mohu vypěstovat. Když to lidem seberu, tak mám neomezenou možnost. To je logika válečníka (obrat lidi o co se dá). Když jsem jenom já a přijdu a seberu Vám vaši úrodu, tak je to dobro. Primární je nezávislé individuum, které bojuje ve svůj vlastní prospěch. Tento stav má jeden nepříjemný důsledek. Všichni víme, že jsem ohroženi aktivitou nájezdníků a že je lepší sklízet než sázet. Tedy "sazeči" se ozbrojují, aby bránili svůj majetek. To vede k boji každého proti každému. Člověk je schopen vypěstovat více, než je pro něj potřebné k přežití. Nadvýrobek vede k nevolnictví - musím odevzdat. Tento vztah je pro všechny nepříjemný. Ve válce si nemůžeme být jisti svým životem. Ani silák. Dnes je silný, zítra se slabší spojí a porazí je. Nikdo by si nemohl být jist svým bezpečím a životem. V tomto vztahu není uspokojována základní lidská potřeba: uchovat si život.
Svět, ve kterém si dělám co chci, si nejsem jist svým životem. Nevýhody převyšují výhody. Lidé se zříkají svévole a tvoří instituci, organizaci a pověří ji tím, aby dbala na dodržování zákonů, aby zastavila válku všech proti všem. Příklad: jdu do obchodu, jdu si koupit auto. Je dobré? Prodavač ho vychválí, chce ho prodat co nejdráž. Naopak kupující co nejlevněji. Kdyby záleželo na individuích: došel bych s penězi. Prodavač to zjistí a pro něj je výhodnější mi ty peníze sebrat. Naopak já, proč bych mu za auto platil, když jsem silnější? Tento vztah je konfliktní. I u nás: u Číňanů nekvalitní zboží, které se za 14 dnů rozpadne.
Musí zde být síla, moc, která nás donutí, abychom prodávali kvalitní zboží, abychom se nezabíjeli na potkání. Je zde monopol na násilí, stát si vyhrazují jediný právo síly. Obec se stává nám nadřazenou silou, která je pro nás užitečná. Nevyjadřuje to však naši přirozenost. Stát vyjadřuje nezbytné podmínky pro maximalizaci našeho zisku. Nic víc. Žít ve státu není pro mě přirozené. Teprve v takovéto instituci mají smysl: nepokradeš,... ve smyslu jakési společenské smlouvy.
Jestliže zlo není obsaženo v lidské přirozenosti, tak zlo vzniká až v mezilidských vztazích. Vypovídá o našich vzájemných vztazích. Z pohledu státu na jedince je důležité, aby v lidech byly pěstovány vlastnosti, příznivé pro chod státu. Také je nutné lidi přesvědčit, že jeho chod, existence je žádoucí. Morálka a náboženství jsou nástroje státu, pomocí nichž udržuje klid a mír ve společnosti, státu.
Náboženství v téhle době není to, co lidi spojuje, ale co lidi rozděluje. Nezastavuje boj všech proti všem, ale spíše ho živí. Musí být podrobeno státní moci.
Hobbes je hlasatelem státního absolutismu. Je zdůvodněn naprosto pragmaticky, je potřebný proto, abychom se nepobili. Lidé potřebují autoritu, sílu k tomu, aby vůbec spolu mohli žít. Proto jejich soužití je možné za podmínky, že jsou donuceni silou ke společnému žití. Stát, náboženství, morálka je přijímána jen z důvodu jejich užitečnosti pro individuum a spolčenost.
Stát zajišťuje mír mezi občany. Panovník má nárok na svou funkci pouze po dobu, kdy plní svou funkci: udržovat stát, mír mezi lidmi. V okamžiku, kdy tuto funkci neplní by měl být sesazen.
Prioritním zájmem individua je maximalizace jeho prospěchu, vede k válce všech proti všem, což snižuje náš osobní prospěch. Existence státu neruší základní motiv, ale vytváří mu hranice a pravidla, aby toto sledování osobního prospěchu nevedlo k válce všech proti všem. Individuum nepřijímá svět jaký je. Individuum chápe stát jako svůj prospěch, prostředek ke svému prospěchu. Svoboda jedince končí tam, kde zažíná svoboda druhého. Sledování osobního prospěchu vytváří motor společnosti, stát ho nemůže zastavit, ale spíše mu určit mantinely, pravidla hry a nad nimi bdít.
Pokud nebudeme sdílet společné morální hodnoty, musí tady být síla. Když potkám lva, který je nažraný, tak si mě nevšimne. Když potkám člověka, který je nažraný, bude chtít ještě něco navíc. Přirozený stát, který Hobbes popisuje je pouze myšlenkový experiment, je to stát který nikdy nebyl a nebude. Neodpovídá lidské přirozenosti. Neznamená to, že bychom jej měli zavrhnout. Čím méně budeme mít společných morálních hodnot, tím více tu musí být násilí (soudy, policie,...). Jeho kniha byla spálena z důvodu jeho názoru na náboženství jako jednoho z prostředků.
Žádné komentáře:
Okomentovat