L. Seneca

milionář, k bohatství byl lhostejný, důležité je žít důstojně. Stoická filosofie nás vede k tomu, abychom se naučili rozlišovat to, co je skutečně podstatné a co jsou jen momentální stavy. Musíme nalézt to, co je opravdu důležité ve stoicismu – to obecné už ovládá někdo jiný a my se snažíme nalézt způsob života v tomto světě, který je nám dán.

Představa, která nás ovlivňuje do dnešní doby je ta, že svět je řízen logem. Otroci i svobodní občané jsou podrobeni nějaké moci, která je nad námi. Propas, která tu byla, se začíná překonávat – zde máme základ, kde můžeme mluvit o nějakých lidských právech.

Idea všelidskosti – všichni máme něco společného, jsme na tom stejně a to nejen jako jednotlivci, ale i jako státy, lidská seskupení. Stažení člověka do soukromého světa vede filosofii k tomu, že se spíš soustředí na nitro člověka; již se nezabývá řízením státu, soustřeďuje se pouze na jedince, hledá jeho vnitřní klid a mír.

Řecká filosofie (epikurejská a stoická) je velmi podobná asijským systémům – člověk už není součást obce, prožívá se jako jedinec ve světě.