Historický kontext: Itálie je rozdrobena do několika městských státečků (asi 7), každý z těchto států usiluje o ovládnutí co největší části Itálie a pokud by to bylo možné o ovládnutí Itálie samé. Tato situace vede k tomu, že je Itálie zmítána válkami a je slabá!!! Tudíž se stává snadnou kořistí větších států. Což je stav velice neradostný. Sám papežský stát zde vystupuje jako jedna ze zápasících stran, ale nemá dost moci k tomu, aby sjednotil Itálii. Když k tomu nemám sílu já, tak aby se to hlavně nepodařilo nikomu jinému.
Vladař, Machiavelliho kniha. Všechny zásady, které v knize najdeme jsou vyvozeny z politiky Césara Borze. Je to však zkreslený obraz.
Nedívá se na žádné morální zásady při cestě za mocí. Cílem je získat a udržet moc. Jeden z principů je: mám město, které se stane mojí kolonií. Musím udělat nepopulární opatření: zvýšit daně, popravit vladaře,... Já tam nepřijedu, ale pošlu tam svého podřízeného, který vše udělá. Pak přijedu, zkritizuji ho, co udělal a exemplárně ho potrestám (smrt). Hodný a dobrý vladař je očištěn. Jediné o co mu jde je získat moc a majetek.
Itálie je rozdrobena, občanská válka, zahraniční intervence. Jak tomuto můžeme zabránit? První, čeho si všimneme je nemožnost dohody. Není tam možná dohoda, protože není společné obecné dobro. Jediná možnost jak zastavit občanskou válku je sjednocení Itálie dostatečně silným panovníkem. Jestliže chceme dosáhnout tohoto cíle, musíme jednat jako prozíravý politik, který se neštítí žádného prostředku. Cíl: konec občanských válek. Toto velké dobro se nedá dosáhnout jinak, než těmito prostředky. Nesmíme hrát podle žádných pravidel, nedodržovat základní pravidla morálky. Jedině tak dosáhneme cíle. V politice nemůže jít tedy o dobro, ale pouze o úspěch. Dosažení a udržení moci.
Machiavelli prozradil ve svém díle to, co politikové pouze svými činy. Politikové prosazují obecné dobro: zájem státu. Tedy poukazují na obecné dobro. Machiavelli říká, že žádné dobro není. Jediným cílem je moc. To co skutečně hýbe politikou jsou jednotlivé soukromé zájmy jednotlivých politiků, ne obecné dobro jak tvrdí politici. Toto neplatí pouze o politice.
Ve své knize zjistil ještě zajímavou věc. Např. i vraždu svého otce, ale nikdy když jim někdo zabaví majetek. Nemluvíme však o jednotlivci ale o celé společnosti. Historická společnost ukazuje, že lidské city se mění co do intenzity i do objektu. Tzn. že ne pořád bude někdo milovat svého otce, manželku,... City jsou věc přechodná. Nepomíjející význam má však: majetek a moc. Ty mají význam vždycky. To je pro člověka vždy důležité. Vladař se musí obávat tedy jen těch, které zbaví moci a majetek. Jestliže zabavím majetek mám nepřátele na celé generace. Ukazuje se, že politik se nemůže ani chovat jinak, protože reálné vlastnosti světa mu to ani nedovolí. Hybná síla dějin se ukazuje jako touha po majetku a po moci, jako soukromý zájem.
To je situace Itálie jako takové. Musíme přečíst ještě druhou práci: Rozpravu, zabývající se situací v samotném městském státu. Zjišťuje to, co bylo v tehdejší době do očí, kde městský stát je rozlomen na stav šlechty a stav lidu. Toto nepřátelství vede k boji. Proč vede k tomuto boji? Musíme se podívat na strukturu zájmů a získávání bohatství. Stav lidu získávají své bohatství tím, že pracují. Stav šlechty tím, že lidu ukládá daně. Lid vytváří bohatství a část svého bohatství musí odvádět šlechtě. Zájem šlechty je to, aby daně byly co nejvyšší, aby si mohli užívat. Na druhé straně, když se zeptáme svých rodičů, jaké daně by chtěli platit, pak řeknou žádné. To jsou dva nesmiřitelné zájmy. Na co potřebuje obchodník šlechtu? Na nic, on si stačí sám. Ona získává majetek jenom proto, že má moc.
Cíl: svrhnout vládu šlechty. Lidé po vydobytí svobody cítí, že mohou dělat co chtějí. Všechna omezení jsou pryč. Tím se však dostáváme do stavu chaosu, kdy každý bude dělat, co chce. Nikdo není bezpečný svým životem ani majetkem. Volá se po tom, kdo to vše napraví, kdo nás z tohoto chaosu zachrání. Opět je nastolena diktatura silného jedince, který ho zachrání. Aby mu byli jeho pracovníci věrni, začne jim dávat určitá privilegia (např. půdu). Takto vznikal i vývoj komunistických stran. Vytváří se opět vrstva aristokratů, která získává opět podíl na moci. Nastoluje svou vládu = oligarchie.
Monarchie - republika - oligarchie.
Zvyšují daně, nastává nová revoluce, vláda je svržena,... A tak pořád dokola = bludný kruh. Toto je objev Machiavelliho. Protikladné zájmy vedou k boji, které jsou motorem dění. Vychází z Hérakleitova pojetí pohybu jako boj protikladů. Toto kolo dějin je možné zastavit. A to nastolením republiky. Chyba stale ve špatném pochopení svobody. Svoboda neznamená, že každý bude dělat to, co chce. Tím zůstaneme v říši svobody. Republika je podle něj stabilnější systém a mírumilovnější než jakákoliv jiná forma vlády. Pravidla hry, která jsou pro všechny stejná.Šlechta může na válce vydělat. Náklady nese lid a v případě vítězství zisk shrábne šlechta.
Machiavelli si ještě není vědom masové manipulace (fašismus), sdělovací prostředky v jeho době ještě neexistovali. Pokud lid nevěří sám sobě, nastolí tyranidu. Takto nastolená vláda jednoho nutně vede i imperialismu (snaha o dobývání cizích území). Tyran získává moc, dokáže-li získat přízeň lidu, když získává bohatství. To lze však získat jen odněkud jinud - např. zabráním jiného území. To znamená, když lid nedokáže vládnout sám, zvolí tyrana a to vede k imperialismu.
Podle Machiavelliho by měla být pouze republika. Celá kniha Vladař je napsána jako respekt k tomu, co je možné. Není však cílem Machiavelliho!!! Ukazuje nám spíše různé důsledky, ke kterým by mohlo za dané situace dojít.
Závěr: byla to pravda v jeho době. My se nacházíme v jiném kontextu, kdy máme zbraně hromadného ničení. Platila tedy až do teďka, ale dnes již neplatí. Politikové se však této skutečnosti nepřizpůsobili a chovají se pořád stejně.
Žádné komentáře:
Okomentovat